Bože, Ty jsi!

Bože, ty jsi! To je ta nejjistější jistota, kterou o tobě mám, ty záhadný, plný tajemství. Mým očím ses nezjevil, moje ruce tě nemohly nikdy uchopit. Ale stále mi bylo, jako by zde někdo byl, v mých osamělých nocích - když jsem trpěl, zcela sám. Ale i ve velkých tlačenicích světa, kde jsem byl ještě osamělejší, i tehdy byl zde pořád někdo, koho jsem nemohl vidět. Já jsem se zaposlouchal do tmy a pořád stále se tázal: Kdo jsi ty? Já jsem pátral ve vlnami světla zaplavených horách tvého světa a když jsem nic nemohl spatřit, než stále jen tvory mně podobné, tak přece mi stále bylo, jako by to všechno samo nemohlo být. A občas se na mne podívalo za ranního svitu něco jako nějaká tvář, tvář, která stála za celým slunečním světlem a přece ve světle tohoto světa. V nejjasnějších hodinách mého života, tu jsem slyšel zcela zřetelně, jak jakýsi vzdálený, tichý tón ke mně přišel, podobný jakémusi volání, jako by někdo na mne volal, i tehdy, když všechna stvoření mlčela. Kdo mne volal? Nyní už vím, že tys to byl. Ty jsi! +++Radost i bolest, příjemné i nepříjemné, všechno pochází z jeho ruky a má to být cestou k němu. Na nás jen záleží, abychom odvážně vstoupili na tuto cestu. A potom je už vedlejší, jak se nám osobně daří. Všechno nás vede k Němu a to je jedině největším štěstím našeho života.

ThDr. Jaroslav Studený - Úvahy věřících.