Dobývání hradů

Dobývání hradů jistě nebyla jednoduchá záležitost. Vyžadovala mnoho zkušených vojáků, vybavení a dobrou strategii. Způsobu obsazení hradu bylo několik, některé zákeřné, jiné nikoliv. Hrad byl na vysokém kopci, mnohdy částečně nepřístupném. Hradby zesílené vežemi, poskytovaly obráncům velkou výhodu. Jaké byly možnosti obsazení?

Někdy se stávalo, že se obránci ze strachu z nemilosrdného povraždění sami vzdali. To byla pro útočníky nejjednodušší možnost. I když bylo obráncům slíben volný odchod z hradu, někdy byli zákeřně pobiti např.: vyvraždění Slavníkovců 995.
Pokud některý z obránců sympatizoval s útočníky, nebo byl podplacen, tak se stávalo, že pustil útočníky do hradu. Když se mu to nepovedlo, nedopadl dobře, byl krutě mučen a pak zabit.
Někdy obléhatel vyslal v noci malou zkušenou skupinu. Jejím úkolem bylo nepozorovaně se dostat k hradu, v nestřeženém okamžiku (nebo s pomocí zrádce) se dostat na hradby, hrad ovládnout, případně otevřít hradby pro zbytek útočníků.
Všechny tyto způsoby byly spíše výjímečné a hrad se dobýval většínou přímým útokem.
Zteč hradu: Cílem útočníků bylo přelézt hradby nebo vyvrátit bránu (nejlépe obojí najednou) a následně pozabíjet veškerou posádku hradu. S pomocí velkých štítů (i pojízdných) se útočníkovo vojsko dostalo až k hradbám za podpory střelců. Už v této fázy měli ztráty, díky vojákům s luky a kušemi na hradbách. Následně vztyčili žebříky a ostrve (osekané stromy) k hradbám a lezli nahoru. Toto byl nenebezpečnější moment pro obléhatele. Obránci se bránili nejenom luky a kušemi, ale házeli kameny, trámky, vařící olej. Žebříky obránci odráželi zpět halapartnami a dalšími tyčovými zbraněmi. I když se část útočníků dostala na hradby, mohla být pobita obránci. Útočníci měli někdy k dispozici vysokou dřevěnou věž tzv. kočku, se kterou se dostali k blízkosti hradeb a pomocí padací brány na vrcholu, se mohli probojovat až za hradby. Kočku nemohli použít přes příkop, pokud ho nezasypali. Do bojů na žebřících se zapojovali i šlechtici, váleční profesionálové, proto se šance útočníků zvyšovaly. K prolomení brány se používalo beranidlo, dlouhá tyč většinou s hlavou berana. Jednoduší verze byla bez přístřešku, složitější chránila útočníky před nebezpečím shora. Pokud padla brána, hrad už dlouho neodolával. Pokud bylo obléhatelů mnoho nebo byli dobře rozestavěni k útoku, hrad byl dobyt. Mnohdy byl útok odražen a útočníci začali utíkat zpět. V takovém případě nastalo dlouhodobé obléhání.
Hrad byl obklopen táborem obléhatelů, tak aby se nikdo nedostal z hradu nebo do hradu. Obléhatel čekal až pevnosti dojdou zásoby a vzdá se. Musel být na pozoru před útokem zvenčí, proto tábor většinou opevnil palisádami. Aby se obránci vzdali rychleji, nebo byl umožněn další útok, nechal velitel obléhatelů přivézt různé praky a katapulty a hrad ostřelovat. Velké praky pouštěly na hrad těžké kamenné koule na poničení hradeb, zápalné nálože na zapálení dřevěných částí a mršiny zvířat, výkaly na zavlečení nějaké nemoci mezi obránce.
Během obléhání mohli najmout horníky, kteří podkopali hradby a následně zapálili výztuže chodeb, hradba tak spadla a mohl začít další útok.
Po dobytí hradu, byly dřevěné budovy zapáleny a kamenné pobořeny, aby se hradu opět nezmocnili nepřátelé. Někdy byl ovšem hrad obsazen vlastní posádkou obléhatelů.