Kurfiřt
Původně volila krále všechna říšská knížata, nárok byl poprvé uplatněn roku 1198. Kolem poloviny 13. století se počet knížat volitelů (nazývaných nyní kurfiřty) ustálil na sedmi, což v roce 1356 formálně zlistinil císař Karel IV. svojí Zlatou bulou. Kurfiřti byli zároveň držiteli nejvyšších říšských úřadů.
Těchto původních sedm bylo:
tři duchovní:
- arcibiskup mohučský (jako říšský kancléř pro německou část říše)
- arcibiskup kolínský (jako říšský kancléř pro Itálii)
- arcibiskup trevírský (jako říšský kancléř pro Burgundsko)
čtyři světští:
- král český (jako nejvyšší číšník)
- falckrabě rýnský (jako nejvyšší stolník)
- vévoda saský (jako nejvyšší maršálek)
- markrabě braniborský (jako nejvyšší komorník)
V průběhu třicetileté války byl rýnský falckrabě Fridrich V., bojující proti císaři, zbaven svých držav Horní a Dolní Falce včetně kurfiřtské hodnosti, jež byly v roce 1623 uděleny bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I. vestfálským mírem z roku 1648 byla rýnská (Dolní) Falc navrácena synovi Fridricha Falckého Karlu Ludvíkovi a současně mu byla udělena nová kurfiřtská hodnost. Počet volitelů se tak zvýšil na osm.
Dalším, devátým kurfiřtem byl v roce 1692 jmenován vévoda Brunšvicko-lüneburský (následně nazýván kurfiřtem hannoverským).
- vévoda bavorský
- vévoda brunšvicko-lüneburský (kurfiřt hannoverský)
V souvislosti s napoleonskými válkami byla zrušena církevní kurfiřtství trevírská a kolínská a mohučské bylo převedeno do Řezna. Naopak byla vytvořena čtyři další světská kurfiřtství:
- kníže řezenský
- markrabě bádenský
- lankrabě hesensko-kasselský
- vévoda würzburský
- vévoda württemberský
- vévoda solnohradský (v roce 1805 převedeno do Würzburgu)
Po zániku Svaté říše římské v roce 1806
pozbyl titul kurfiřta opodstatnění (tj. volba císaře) a většina
tehdejších kurfiřtů přijala jiné tituly. Jediný panovník, který
pokračoval v užívání titulu kurfiřta, byl lankrabě
hesensko-kasselský (tzv. Kurhessenský), a to z prestižních důvodů, aby
si uchoval postavení seniora Hesenského domu vůči nově povýšenému
velkovévodovi Hesensko-Darmštadtskému. Vládci Hesensko-Kasselska udrželi
kurfiřtský titul a vládu až do porážky v prusko-rakouské válce a zániku samostatného státu v letech 1866-1867.
Symboly kurfiřtského úřadu, jejich hodnostní klobouky, případně pláště a další součásti slavnostního hávu, se na rozdíl od královských korun dochovaly jen vzácně, neboť byly vyrobeny z látky a tedy z pomíjivého materiálu. Dodnes se dochoval kurfiřtský klobouk český cca z roku 1640. Spolu s pláštěm a rukavicemi je přechováván ve Světské klenotnici vídeňského Dvorního hradu. Braniborský kurfiřtský klobouk zhruba z roku 1650 je uložen v pokladnici (dómském muzeu) katedrály v Halberstadtu a saský klobouk z doby kolem roku 1675 se nachází ve sbírkách královské zbrojnice na drážďanském zámku. Spolu s kloboukem se ve sbírkách zbrojnice nachází i kurfiřtský ceremoniální meč vyrobený přibližně v roce 1425. V roce 2013 byla podle nálezu z hrobu vyrobena replika falckého klobouku kurfiřta Jana Viléma pro město Düsseldorf, která je dočasně přechovávána při vévodském mauzoleu v kostele svatého Ondřeje. Replika hannoverského klobouku je přechovávána v Bomannově muzeu v Celle a byla v roce 2014 prezentována na výstavě o hannoverské dynastii.