Obvinění a pomluvy Templářů
Templáře obvinili z kacířství, přičemž se jim kladlo za vinu, že při uvedení do řádu se nováčci museli zříkat Krista, plivat na kříž a necudně líbat tělo představeného, který je přijímal. Na příkaz také museli provozovat sexuální styk s ostatními členy řádu a nosit také malý pás, který posvěcovali tím, že se dotýkali zvláštní modly, která vypadala jako lidská hlava s dlouhým vousem zvaná Bafomet. Dodnes se spekuluje, že se jedná o skomoleninu slova Mohamed.
Zatčení a obvinění templářů bylo zcela neobvyklé, a to v tom smyslu, že i když se dělo se souhlasem papežského inkvizotora ve Francizi, nevykonala ho církev, ale král. V případě kacířství se v té době obvykle postupovalo tak, že církev provedla zatýkání a pak obviněné soudila podle církevního práva.
Po rozhodnutí soudu bývali vězni vydáni světské moci k potrestání. Teď zde však byl vojenský řád, téměř dvě stě let věrný přímo a pouze papežovi, který mu zajišťoval úplnou ochranu, a najednou jeho členy hnala před soud světská moc. Už jen tento fakt musel být pro uvězněné templáře nesmírná rána.
Francouzský král Filip Sličný mohl ovšem templáře uvěznit na základě mezery v zákoně, která sahala až do dob soudů s katary před osmdesáti lety. Katarské kacířství se rozšířilo v takovém měřítku, že roku 1230 papež Honorius II. rozšířil pravomoc inkvizitora Francie, která se od toho roku, kdykoliv došlo k podezření z kacířství, vztahovala dokonce také na dříve nepostižitelné řády- templáře, špitálníky a cisterciáky svatého Bernarda. Po vymícení katarů papežský stolec na rozšířenou pravomoc zapomněl a nikdy ji nezrušil. To znamenalo, že templáře, třebaže byli jinak nedotknutelní, mohlo ohrozit jen obvinění z kacířství. Mezeru v zákoně objevili horliví právníci Filipa Sličného a ten ji použil se zničujícím účinkem.
Kacířství bylo tedy jediným důvodným obviněním, který mohl král proti templářům s úspěchem vznést. Královští právníci shromáždili informace o vnitřním životě templářského řádu s cílem vybrat a vytrhnout z jejich celého kontextu takové prvky, které by mohly být vydány za zločiny proti náboženství. Ty pak byly spojeny dohromady takovým způsobem, aby vypadaly jako souvislé kacířské krédo. Právníci posléze tento důkaz předali francouzskému inkvizitorovi, františkánovi jménem Vilém z Paříže, který s tichým souhlasem krále obžaloval templáře z kacířství.
Obvinění proti templářům zárověň počítala s tím, že navážou na přežívající nepřátelství proti řádu po pádu Akkonu a ztrátě Svaté země roku 1291. Už jen pouhé obvinění z kacířství s okamžitým účinkem pošpinilo dobré jméno řádu. Propagandistická kampaň proti templářům neztrácela čas a dál sílila. Králův vyslanec Vilém z Nogaretu oznámil jejich herezi před velikým davem v Paříži a františkáni novinu šířili ve svých kázáních podle instrukcí inkvizitora.
Obvinění vznesená proti templářům v době jejich zatčení 13. října 1307 lze shrnout následovně:
1, Scházeli se k zasvěcovacím obřadům a ke kapitulním sněmům tajně a v noci
2, Během zasvěcovacího obřadu museli novicové popřít Krista
3, Byli nuceni plivat, močit nebo šlapat na kříž nebo podobu Krista
4, Měli se vzájemně líbat s duchovními, kteří je do řádu uváděli, a to na ústa, pupek, kostrč a někdy na hýždě a penis
5, Měli souhlasit s homosexuálními praktikami v rámci řádu, v jehož regulích bylo provozovat sodomii
6, Nevěřili ve státnost oltářní a templářští kněží neposvěcovali hostii
7, Uctívali modlu v podobě démona nebo kočky zvané Bafomet
8, Vysocí templářští duchovní, včetně velmistra, dávali bratrům rozhřešení z jejich hříchů, třebaže je církev nikdy nevysvětila
9, Navzdory svým povinnostem nepěstovali dobročinnost ani pohostinnost