Starý pražský židovský hřbitov

Starý pražský židovský hřbitov je znám svou letitostí. Pověsti říkají, že na jeho místě bylo pohřebiště dokonce ještě předtím, než Přemyslovci osídlili Prahu. Pod jedním z kamenů má být pohřbená žena, která zemřela 100 let před založením Starého Města. 

Důkazem mají být také náhrobky s letopočty 606 nebo 941. Je však známo, že v židovských zápisech dat bývá vynecháváno jedno číslo. Často se tak děje proto, aby bylo zabráněno poničení během protižidovských bouří.

Přesné datum založení hřbitova je tak neznámé. Nejstarším náhrobkem má být pomník Abigdora Kara z dubna roku 1439. Hřbitov přitom funguje do doby zastavení pohřbívání v roce 1787. Je v něm umístěno více než 12 000 náhrobních kamenů.

Posledním místem odpočinku se stane pro náboženského učence Jehudu ben Becalela (1525-1609), ale také pro obchodníka Maisela (1528-1601) nebo matematika a astronoma Davida Ganse (1541-1613). Hřbitov se však stal také prostorem pro řadu legend.

A to často plných neštěstí a nenávisti.

Pověst vypráví, že Šlomo ben Issak, zvaný také Raši (1040-1105), je cestovatel, rabín a velký vzdělanec, který vytvořil řadu vysvětlivek k Bibli a Talmudu. Ze své rodné Francie putuje do světa. Navštíví Itálii, Řecko, Palestinu, Egypt i Persii.

Nakonec ho osud zavane také do Prahy. A vyprávění říká, že pro svou moudrost a vzdělanost má rabín Raši také mnoho nepřátel. Někteří z nich ho obviňují z kacířství. Další pak usilují o jeho pád. Nenávist k němu naroste do takové podoby, že jednoho dne pronikne do jeho domu najatý vrah.

V ruce třímá dýku, kterou Rašimu probodne srdce. Rašiho manželka mu však ihned nalije do rány zázračný balzám a on se uzdraví. Chce se ale vyhnout dalším útokům a pronásledování. Rozhodne se proto, že se nechá prohlásit za mrtvého.

Pod náhrobek se svým jménem nechá pohřbít prázdnou rakev. Odchází pak do dalekých krajin, kde se prý živí jako vinař. A když nadejde jeho čas, konečně nalezne odpočinek. Místo je po mnoho let předmětem hledání.

Výsledky posledního bádání říkají, že se má jednat o židovský hřbitov ve francouzském Troyes. I když kdo ví, kde jeho ostatky skutečně leží.

Židovská pohřebiště jsou předmětem mnoha mýtů a legend. Starý židovský hřbitov nemá být spojovaný jen s ostatky zemřelých, ale mají na něj přicházet také živí. Alespoň to tvrdí ve své knize Biarritz spisovatel Hermann Goedsche (1815-1878).

Podle něj se jednou za 100 let sejdou na pražském židovském hřbitově židovští mudrci, aby se domluvili na tom, jak řídit svět. A je skutečně pravda, že v tomto případě jde o globální vliv. Avšak ve zcela jiné podobě!

Goedscheova kniha se stane významným zdrojem pro sepsání falzifikátu s názvem Protokoly sionských mudrců. Podvodný dokument, který slouží jako záminka pro nenávistné akty proti židům během 20. století.

Právě jím obhajují nacisté fyzickou likvidaci více než 6 milionů židů během 2. světové války. V roce 2010 vydává k tématu knihu Pražský hřbitov italský spisovatel a filozof Umberto Eco (*1932), aby ukázal, jak nenávistné a lživé teorie vznikají.

A to i ve spojitosti s takovou nenápadnou půdou, jakou je pražský hřbitov.

Zdroj: www.enigmaplus.cz