Svatý Jan Kapistrán

Byl nadaným řečníkem a při svých kázáních dokázal strhnout celé davy. K víře prý obrátil tisíce lidí. Na druhou stranu však svými nenávistnými projevy rozpoutá protižidovské tažení v Polsku, což z něj nedělá zrovna ideálního adepta ke svatořečení. Přesto byl v roce 1690 kanonizován.

Svatý Jan Kapistrán (1386-1456), italský františkánský mnich, je významným kazatelem své doby. Poté, co vystuduje práva, začne svou kariéru budovat jako soudce královského soudního dvora v tehdejším neapolském království.

Netrvá dlouho a oblíbí si jej samotný král, krutý a ctižádostivý Ladislav I. Neapolský (1375-1414). Je to zřejmě pro Kapistránovu povahu, která se v lecčem podobá té králově. Kapistrán je totiž velmi přísný ve svých zásadách, horlivý ve své práci a k hádkám nikdy nemá daleko.

Je však také zdatným řečníkem a dokáže na svou stranu strhnout celé davy, čehož později využívá během své kazatelské činnosti a obrátí tak k víře tisíce lidí. Zdá se, jako by za Jana Kapistrána rozhodovaly dvě odlišné osobnosti. Která z nich nakonec převezme kontrolu?

Roku 1415 se Jan Kapistrán ožení a několik dnů po svatbě je zatčen a uvězněn. Během svého pobytu ve vězení se začíná věnovat teologii a po svém propuštění v roce 1416 opouští svou ženu a dává se na studium víry.

Kapistrán jako mnich klade důraz na chudobu a asketický způsob života. Během kázání vyzdvihuje pokání a zavržení světských radovánek. V kazatelské činnosti je neobyčejně výkonný a pro své rétorické schopnosti je nazýván apoštolem Evropy.

Během života přijíždí kázat také do českých zemí, aby zde bojoval proti husitům. Vlivem jeho kázání prý ke katolicismu konvertuje několik tisíc moravských husitů. Své rétorické schopnosti dokazuje také u soudu, když je Kapistránův učitel svatý Bernardin Sienský (1380-1444) nařčen z kacířství a vyšetřuje ho inkvizice.

Kapistrán před soudem pronese tak silný projev, že je jeho učitel zbaven všech obvinění. Je paradoxem, že stejná schopnost, která před hranicí zachránila Kapistránova přítele, na ni přivede mnoho jiných. Toužil snad světec po krveprolití?

Jan Kapistrán na jednu stranu zakládá několik špitálů a klášterů, na stranu druhou páchá zločiny, které by měly být nejen společností, ale i církví zavrženy. Jako kazatel se velmi ostře ohrazuje proti kacířům a z jeho projevů je také cítit silná nenávist vůči židům.

To je ruku v ruce se schopností ovládnout jediným projevem celé davy, nebezpečná zbraň. Svárlivá povaha světce se odráží v jeho řeči a často se přenáší i na posluchače. Přestože je církví dvakrát napomenut, v kázání ve stejném duchu nepřestává.

O jeho vlivu se pak přesvědčí obyvatelé polské Vratislavi. V roce 1453 začíná Kapistrán sérii kázání v kostele sv. Alžběty, při nichž hanobí extravaganci a bohatství. Brzy kostel přestane stačit, a tak činí kázání z okna svého bytu na náměstí Plac Solny.

Má přitom vynikající výhled na celé prostranství, kde jeho následovníci zachváceni davovou hysterií hromadí cokoliv, co se kazateli znelíbilo: šperky, šaty, hudební nástroje i stolní hry. Mohlo snad sugestivní kázání uvést věřící do hypnózy? To nejhorší má ale teprve přijít.