Vánoční čas

Vánoční doba

Liturgie vánoční doby má jedno ústřední téma - narození Mesiáše, teologicky přesně vyjádřeno - téma vtělení. Tedy skutečnost, že se Bůh stal člověkem a vstoupil natrvalo do lidských dějin. Přesto je liturgie vánoční doby dost členitá a ukazuje tak toto výchozí tajemství Ježíšova života z mnoha úhlů pohledu. Především je to samotný betlémský příběh, příběh Ježíšova narození. Ten se ale v liturgii slavnosti Narození Páně, která má kromě vigilie tři další mešní formuláře (v noci, za svítání a ve dne) ihned prolíná jak s Ježíšovou preexistencí, tedy s jeho bytím u Otce před vtělením, tak s tématem vtělení i s tématem našeho přijetí za syny.

V Janově prologu (Jan 1,1-18) máme toto všechno obsaženo a v modlitbách mešní liturgie rozvedeno.Dalšími stěžejními body vánočního okruhu jsou dva svátky, zvýrazňující Ježíšův pozemský život a jeho souvislosti: svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa a slavnost Matky Boží, Panny Marie 1. ledna. Ten zdůrazňuje Mariino mateřství a tím jak její roli Bohorodičky, tak Ježíšovo skutečné lidství. Slavnost Zjevení Páně spojuje do velké míry tradici křesťanského východu a západu. Tento svátek je ústředním bodem pro liturgii východu, kde nejde zdaleka tak o mudrce, jako o Ježíšovo zjevení, tedy o Boží sebesdělení se člověku.

Liturgické texty - na rozdíl od stále přítomné lidové tradice - věnují pozornost právě tomuto zjevení Boha pohanům i Židům.Slavnost Křtu Páně, která vánoční okruh uzavírá, naznačuje zřetelně, kdo je Ježíš - je to Otcův milovaný Syn - a proč přišel - aby naplnil to, co Jan Křtitel ohlašoval. Tedy aby naplnil to, co Starý zákon přislíbil a předpověděl. Zde ovšem definitivně končí jakákoliv vánoční sladkost a začíná někdy dost drsná realita Ježíšova života, který je žit mezi námi hříšníky a ve prospěch nás hříšníků. Realita, končící Ježíšovou smrtí a naším vykoupením.